Kurz informačních technologií

E-mail

E-mailovou adresu si lze představit jako adresu běžné pošty. Vždy musí být jednoznačná a to je zajištěno následující logikou: postupujeme-li od zadu, vše za zavináčem určuje jednoznačné umístění serveru, tedy přirovnáno k reálné poště, je to informace nahrazující stát, PSČ, město, ulici, číslo popisné. Před zavináčem je jednoznačné jméno schránky, které lze opět přirovnat k běžným plechovým schránkám v domě, kam nám poštovní doručovatel hází dopisy. Samozřejmě se může stát, že v 1 domě bydlí 2 Marušky Vomáčkové. Ty se musí od sebe nějak odlišit, aby bylo jasné, co které má být doručeno. Vidí-li tedy nově přistěhovaná Maruška, že stejnojmenná starousedlice má na schránce „marie.vomackova“, musí vymyslet jinou alternativu, která může být následující: „marie_vomackova“, „marievomackova“, „vomackova.marie“, „maruskazesedmicky“, …

Při volbě adresy je dobré myslet na to, aby si naši adresu dobře zapamatovali odesílatelé.

Není nikde řečeno, že by 1 člověk mohl mít pouze 1 e-mailovou schránku a v dnešní době tomu ani tak není. Máme například soukromý e-mail a pracovní e-mail. Ty můžeme mít na 1 serveru, ale také každý úplně někde jinde. A je čistě na nás, jakým způsobem budeme svou poštu spravovat.

Komunikační protokoly

Elektronická pošta, zkráceně e-mail (často také nesprávně email), je způsob odesílání, doručování a přijímání zpráv přes elektronické komunikační systémy.

Zprávy elektronické pošty jsou předávány mezi poštovními servery na základě tzv. protokolů. Jejich alespoň základní pochopení je klíčové pro správné nastavení elektronické pošty a také Vám osvětlí některé informace, se kterými se setkáte v momentu, kdy si budete zařizovat novou e-mailovou schránku.

Protokol je soubor pravidel určujících výměnu informace mezi dvěma počítači spojenými, v našem případě, prostřednictvím počítačové sítě. Mezi počítači na internetu se vyměňují zprávy pomocí SMTP (Simple Mail Transfer Protocol).

Uživatelé mívají na svém počítači nainstalován program, který se nazývá poštovní klient. Ten stahuje zprávy z poštovního serveru použitím protokolů POP nebo IMAP, avšak v prostředí velkých společností se stále vyskytuje použití některého komerčního protokolu jako např. Lotus Notes nebo Microsoft Exchange Server.

E-maily, které obdržíte se samozřejmě musí někde ukládat. Jsou to opět soubory, které prochází internetem. E-maily je možné ukládat buď na straně serveru, nebo na straně klienta. Někteří uživatelé nepoužívají poštovního klienta, ale přistupují ke zprávám umístěným na poštovním serveru přes webové rozhraní, tedy prostřednictvím webové stránky, jako je například Seznam.cz, nebo Centrum.cz. Tento postup se často používá zejména u freemailových (bezplatných) služeb.

Na výukovém posteru zmiňovaný fakt, že web a e-mail jsou dvě nezávislé služby v rámci internetu je i dobře doložen následujícím výčtem protokolů. Jasně vidíte, že v případě obou služeb spolu počítače komunikují pomocí zcela rozdílnách pravidel.

Protokoly užívané E-MAILOVÝM KLIENTEM:

• SMTP (Simple Mail Transfer Protocol)
• POP3 (Post Office Protocol verze 3)
• IMAP4 (Internet Message Access Protocol verze 4)
• MAPI (Microsoft Exchange Server)

Protokoly užívané WEBOVÝM PROHLÍŽEČEM:

• HTTP (Hypertext Transfer Protocol)
• HTTPS nadstavba protokolu HTTP, která poskytuje zvýšenou bezpečnost před odposloucháváním či podvržením dat.

Kódování obsahu e-mailu

Občas se Vám pravděpodobně stane, že text v e-mailu nesprávně ukazuje české, či jiné speciální znaky a zpráva více či méně připomíná rozsypaný čaj. Stejný problém znáte i ze zobrazování některých webových stránek v prohlížeči. Na vině je nesprávně nastavené kódování zprávy, které máte možnost přepnout zpravidla v menu "Zobrazit > Znaková sada" a pak si vybrat mezi ISO-8859-2, Windows-1250, nebo UTF-8. Pro jednoduchost doporučme zkoušet všechny a nepřestat dokud se nedopracujete k češtině.

Postup při posílání a přijímání

Typický sled událostí, který se uskuteční, když Jana napíše e-mail Petrovi:

Jana napíše zprávu pomocí svého e-mailového klienta, nebo ve formuláři webového rozhraní. Přitom také napíše, nebo zvolí z adresáře e-mailovou adresu svého adresáta. Potom klikne na tlačítko „Odeslat“. E-mail je odeslán pomocí protokolu SMTP.

Petr klikne na tlačítko „zkontrolovat novou poštu“ ve svém e-mailovém klientu (popřípadě má poštovní klient nastavený tak, že program v určitých časových intervalech poštu stahuje sám) a ten vyzvedne poštu pomocí protokolu POP3. V tomto případě se zprávy ukládají určitě u Petra na počítači a na serveru mohou zůstávat, ale také mohou být okamžitě smazány, záleží na nastavení Petrova poštovního klienta. Popřípadě může Petr pomocí webové služby prohlížet doručené e-maily přímo ve schránce na mail exchange serveru. V tomto případě se e-maily nikam nestahují a zůstávají uloženy pouze na příchozím serveru.

Pro úspěšný přenos e-mailu, jeho odeslání a přijetí, jsou tedy potřeba zpravidla dva servery. Jeden, přes který poštu odesíláme a druhý přes který ji přijímáme. Tomu odpovídá i nastavení našeho emailového účtu v poštovním programu (klientovi): musíme napsat internetovou adresu SMTP serveru (např. smto.iol.cz) a adresu POP3 serveru (např. pop3.centrum.cz).

Obsah e-mailové zprávy

Internetové e-mailové zprávy se skládají ze dvou hlavních častí:

• Hlavička – předmět zprávy, odesílatel, příjemce a jiné informace o e-mailu
• Tělo – Samotná zpráva, obyčejně obsahuje na konci blok s podpisem.

K e-mailu je možné přikládat jako přílohy i obrázky a jiné soubory. Bez problémů bývá doručování menších souborů typu dokumentu. Pokud však je ke zprávě přiložen velký soubor, nebo příliš mnoho souborů, nebo soubor typu programu, který by mohl být infikován virem nebo červem, mnohdy taková zpráva neprojde ochrannými filtry na doručovací cestě.

Hlavičky obvykle obsahují alespoň 4 pole:

1. Od (From): e-mailová adresa (popř. i jméno) odesílatele zprávy (zpravidla vyplňuje program automaticky)
2. Komu (To): e-mailová adresa (popř. i jméno) příjemce zprávy, adresátů může být více současně (vyplňuje odesílatel)
3. Předmět (Subject): stručný popis obsahu zprávy (vyplňuje odesílatel, nepovinně)
4. Datum (Date): místní datum a čas odeslání zprávy (vyplňuje program automaticky)

Informace v hlavičce na počítači příjemce je podobná záhlaví na konvenčním dopisu – skutečná informace o tom, komu byla zpráva adresována, je odstraněná e-mailovým serverem potom, co je přiřazená správné e-mailové schránce. Pole „Od“ nemusí obsahovat adresu skutečného odesílatele. Tu je velmi jednoduché zfalšovat a zpráva potom vypadá, že přišla z uvedené adresy. Je možné e-mail digitálně podepsat, aby bylo jisté, od koho zpráva pochází.

Další běžné součásti hlavičky:

1. Kopie (Cc): carbon copy – kopie (carbon proto, že psací stroje používají „kopírák“ (carbon paper) k vytvoření kopií dopisů) (vyplňuje odesílatel, nepovinná položka)
2. Slepá čili skrytá kopie (Bcc): blind carbon copy – neviditelná kopie (adresát bude vidět osoby uvedené v poli „Komu“ a „Cc“, ale ne adresy v „Bcc“) (vyplňuje odesílatel, nepovinná položka)
3. Received: přijato – trasové informace vytvořené servery, kterými zpráva prošla (automatické zápisy serverů)
4. Content-type: druh obsahu – informace o tom, jak má být zpráva zobrazena, obvykle MIME typ (automatický zápis)

Tělo zprávy

Tělo zprávy může být buď v prostém textu (čistý neformátovaný text zprávy), nebo v HTML (text zprávy formátovaný HTML značkami – stejně, jako u webových stránek).

E-mailová adresa

Každý uživatel e-mailu musí mít svoji e-mailovou adresu, která identifikuje jeho elektronickou poštovní schránku. Ta je fyzicky umístěna na nějakém internetovém serveru, populární jsou zejména servery, které nabízejí e-mailovou schránku zdarma a s webovým rozhraním (např. Centrum.cz, GMail, Seznam.cz).

Podoba adresy

Moderní internetová adresa má tvar mistourceni@domena.cz, přičemž část před znakem @ je místní část adresy, často uživatelské jméno příjemce zprávy, a část za @ je internetová doména.

Znak @ na oddělení jména uživatele od názvu stroje začal používat Ray Tomlinson roku 1972, a to v rámci systému ARPANET, který vznikl v roce 1969.

Znak @ můžeme napsat následujícími způsoby:

• Alt + 64 (na numerické klávesnici)
• AltGr (pravý Alt) + V (na české klávesnici)
• Shift + 2 (na anglické klávesnici)

Obvykle nejsou programy pro doručování pošty case sensitive, to znamená, že nerozlišují malá a velká písmena (považují je za totožná), ale v některých případech zastaralých nebo nestandardních programů mohou tyto rozdíly hrát roli.

V e-mailových zprávách se obvykle samotná e-mailová adresa kombinuje s uživatelským jménem a v poštovním klientu se pak většinou jako specifikace adresáta nebo odesílatele zobrazuje viditelně pouze uživatelské jméno, přičemž samotná e-mailová adresa se zobrazí až po kliknutí na uživatelské jméno. Uživatelské jméno může být uvedeno libovolné a na doručování obvykle nemá faktický vliv, některé mail exchange servery ho však automaticky nahrazují defaultním (základním) uživatelským jménem příslušným k e-mailové adrese. Zápis uživatelského jména spolu s e-mailovou adresou může vypadat buď jako proklikávací uživatelské jméno, nebo (v automaticky vytvářených hlavičkách e-mailových zpráv) například takto:

• petr.novak@seznam.cz
• <petr.novak@seznam.cz>
• Petr Novák <petr.novak@seznam.cz>
• “Petr Novák” <petr.novak@seznam.cz>

Samotná e-mailová adresa může být složena pouze z vymezeného okruhu znaků, mezi něž patří písmena anglické abecedy a vybraná interpunkční znaménka, například tečka, spojovník nebo podtržítko. Písmena jiných abeced včetně písmen s diakritikou se nepoužívají, rovněž mezera nesmí být v adrese obsažena.

V uživatelském jménu, za kterým je e-mailová adresa skryta, je možno používat i mezery a národní znaky. Znaky s diakritickými znaménky se však v mnoha nekompatibilních poštovních serverech nebo poštovních klientech deformují nebo špatně zobrazují, a tím je možnost použití takových uživatelských jmen omezena.

Při zápisu více příjemců do jednoho pole (Pro, Kopie, Skrytá kopie) se jednotlivé e-mailové adresy oddělují středníkem.

E-mailové konference

Populární jsou diskuzní skupiny zvané e-mailové konference (mailinglisty), ve kterých probíhá hromadná výměna e-mailů mezi všemi účastníky.

Elektronický podpis

Nejjednodušší formou elektronického podpisu je prosté uvedení jména a dalších identifikačních a kontaktních údajů na konci těla zprávy.

Obvykle se však pojmem elektronický podpis míní sofistikovanější nástroj, kdy pomocí speciálního kódu připojeného ke zprávě je možné ověřit jednak to, kdo zprávu skutečně odeslal (samotný údaj v položce Od (From) totiž není spolehlivý) a zpravidla i to, že obsah zprávy (tělo zprávy a přílohy) nebyl mezi odesláním a přijetím zprávy změněn.

Soukromí a šifrování

Bez osobních bezpečnostních opatření e-mail nezaručuje soukromí, protože e-mailové zprávy všeobecně nejsou šifrované;

e-mailové zprávy musí projít cizími počítači v síti předtím, než dosáhnou cílový počítač, což znamená, že je relativně jednoduché je cestou zachytit a přečíst si cizí zprávu;

většina poskytovatelů internetového připojení (ISP) ukládá na své servery kopie vašich e-mailových zpráv předtím, než je doručí. Tyto zálohy můžou zůstat na serveru až několik měsíců, a to i v případě, že si je ve své schránce vymažete.

Existují kryptografické (šifrovací) aplikace, které mohou tyto nedostatky řešit, jako např. virtuální privátní sítě, šifrování zpráv pomocí PGP nebo GNU Privacy Guard, či S/MIME a kryptovacím certifikátem uloženém v počítači nebo na Smart kartě, šifrovaná komunikace s e-mailovým serverem pomocí Transport Layer Security a Secure Sockets Layer a šifrované autentifikační schéma jako Simple Authentication and Security Layer.

Šifrovací aplikace bývají obvykle funkčně propojené s aplikacemi vytvářejícími elektronický podpis.

Spam

Velkým problémem se naopak stává nevyžádaná obtěžující pošta zvaná spam (týká se především různých služeb, inzerátů, formulářů, atd.), kvůli kterému je vhodné být opatrný při zveřejňování e-mailové adresy na internetu.

Spam je nevyžádaná reklamní pošta. Nízké náklady na odeslání zprávy umožňují spammerům odeslat stovky miliónů elektronických zpráv denně pomocí laciného internetového připojení. Stovky aktivních spammerů způsobují přetížení počítačů v internetu, které takto dostávají desítky či stovky nevyžádaných e-mailů denně.

Obrana před nežádoucími zprávami

Vliv těchto dvou faktorů způsobuje, že uživatelé dostávají více nevyžádané pošty, což snižuje použitelnost e-mailu.

Množství technologických iniciativ (en:Stopping e-mail abuse) se snaží zmírnit dopad spamových útoků. V USA byl Kongresem schválen zákon na regulaci takového e-mailu (en:Can Spam Act of 2003).

Jedním ze zdrojů e-mailových adres je web a určitým specializovaným programem je možné hromadně extrahovat elektronické adresy vyskytující se v textu webových stránek. K zabránění těmto automatizovaným útoků se používá e-mailová adresa ve formě pochopitelné člověku, avšak nepochopitelné stroji. Například adresa „eva@domena.cz“ se zapíše jako „eva zavináč doména tečka cz“ (v angličtině se často používá „eva AT doména DOT cz“), a nebo se vygeneruje obrázek obsahující e-mailovou adresu a ten se uvede namísto textu.

V současné době existuje také mnoho programů (ať jsou to samostatné aplikace, součásti e-mailových klientů, nebo programy na serverech), které jsou schopny na bázi různých kritérií alespoň část spamu odfiltrovat.

Hoaxy

Dalším typem e-mailových zpráv jsou takzvané hoaxy. Tak se nazývají bludné, poplašné a řetězové zprávy kolující po internetu.

Obrana před hoaxy

Podstatou hoaxů je slepá důvěra uživatelů, kteří takové zprávy šíří dále. Abychom se nestali nástrojem k dalšímu rozesílání, je dobré si při jakémkoliv podezření ověřit, zda jde o hoax, či nikoliv. V tom nám mohou pomoci některé internetové stránky, které se tomuto tématu věnují. V českém jazyce doporučujeme: http://www.hoax.cz.

E-mailoví červi

E-mailové červy a viry používají elektronickou poštu k tomu, aby se mohly šířit do ostatních zranitelných počítačů. Přestože první e-mailový červ (en:Morris worm) infikoval UNIXové počítače, tento problém se v současnosti týká především Microsoft Windows.

Obrana před e-mailovými červy a viry

Obranou proti těmto útokům je funkční a aktualizovaný antivirový program s firewallem (požární zeď) a aktualizovaný operační systém. Tyto aktualizace řeší opravy nalezených chyb v kódu, záplaty známých bezpečnostních mezer a vylepšení funkcí.